Pochvaly ovlivňují náš život

Už od malička jsem my lidé byli vychováváni tak, abychom poslouchali.

Když jsme udělali něco správně dostali jsme odměnu. Nemusela to být odměna fyzická, někdy jen stačilo: „Ty si ale hodná holčička/chlapeček.“

To nám stačilo a my jsme byli schopní udělat cokoliv, abychom v očích ostatních lidí byli ty „hodné děti“.

Když jsme, však udělali něco špatně nebo jsme to neudělali dost rychle, stali jsme se „zlými“

Nikdo nechce být zlé dítě! Tak se snažíte být, co nejlepší a dostat, co nejvíce pochval.

A tak čas plyne a vy rostete. Už umíte chodit, sami jíst, zavazovat si tkaničky, číst, psát, počítat. Začínáte si všímat, že už to není jako za starých časů. Tehdy stačilo udělat jeden krok a byly jste nejlepší. Teď jich uděláte za den mnohem více, ale žádná pochvala nepřichází.

Rostete dál a dál. Na obličeji se vám udělají pupínky, vaše tělo se mění a vy dospíváte. Pochvaly už vlastně žádné nedostáváte, ale moc po nich toužíte. Chcete slyšet:

„Ty si krásná/krásný“

„Jsi chytrá/chytrý“

nebo „Jsi úžasná/úžasný“

Začínají vám chybět a vy si začnete připadat špatně. Protože když nedostáváte pochvaly nejste hodní, jste zlí.

Dodneška si pamatuji, jak jsem se asi v šesté třídě zhroutila. Tohle na mě naprosto dolehlo. Připadalo mi, že mi nikdo nevěří, a že se ze mě stalo špatné dítě. Pořád jsem jen slyšela:

„No, Lucinka umí lépe zpívat než ty. Měla by ses víc snažit.“

„Vidíš? Eliška umí namalovat psa lépe než ty. Je prostě v tomhle ohledu lepší.“

„No a malá Kristýnka dostává samé jedničky. Jak to, že ty máš dvojky?“

Pořád dokola a dokola. Byla jsem z toho frustrovaná. Byla jsem na*raná. Vzpomínám si, že tehdy jsem lezla rodičům do zadku, abych je donutila mě pochválit. Umyla jsem nádobí a zametla jsem. Učila jsem se, abych byla lepší, ale pořád jsem neslyšela to, co jsem potřebovala.

A jednou se pomyslná sklenice naplnila až po hrdlo a při jedné hádce jsem to všechno vychrlila ven. Máma se na mě koukala jako na blázna.

„Co čekáš? Že tě budu pořád chválit?“

Pokračovat ve čtení →

Mezinárodní vztahy a Dívka se psem

Budu vám vyprávět pohádku.

Bylo, nebylo…

Byla jednou jedna dívka, která se rozhodla, že začne chodit na brigádu do knihkupectví. Na konci léta šla domů z deseti hodinové směny. Byla unavená a už se moc těšila domů. Když však přišla domů zjistila, že musí ještě vynést plasty do kontejnerů, protože se snaží recyklací šetřit naši planetu. Když šla zpátky, všimla si, že ve tmě na druhé straně je dívka se psem. Očividně byla zmatená. Potom na ní zavolala, přeběhla ulici a naší dívce říkala něco cizí řečí. 

Dívka se psem se rozhodla to zkusit v angličtině. Naše dívka se však angličtinu teprve učila, ale stejně se jí snažila poradit, jak nejlépe svou krkolomnou angličtinou dokázala. Dívka se psem se chtěla dostat na metro a naše dívka jí popsala cestu. Rozloučily se, ale naši dívku zachvátil divný pocit.

Na chvíli zaváhala, kousla se do rtu, ale pak se vydala nocí za dívkou se psem. Za chvíli ji dohnala, a už ji nešlo zastavit. Svoji krkolomnou angličtinou se jí představila a řekla jí o sobě všechno možné. Dívka se psem se představila jako Patrycja. Naše dívka se dozvěděla, že je z Polska a v Čechách je jen na dva týdny. Spí u kamarádů v bytě, oni jsou zrovna na dovolené. A tak se ty dívky bavily a bavily, až došly na rozcestí. 

Pokračovat ve čtení →

Podnikání z pláže – Stanislava Mrázková Stiborová

Zdravím všechny!

Po delší pauze se vám hlásím s další knížkou, která mi změnila život. Podnikání z pláže. Ale začnu od začátku…

O Stáně Mrázkové Stiborové jsem se dozvěděla již jako dítě. Můj táta jako podnikatel do mě už od malička vkládal po malých kouscích znalosti, informace a vědomosti, co se týče podnikání. Když jsem potom v devíti letech objevila a pochopila Tajemství, začala jsem se zajímat i o podnikání. Lépe řečeno online marketing neboli o digitálním nomádství.

Už od malička jsem byla vychovávána tak, že dokážu cokoliv, co budu chtít. V devíti letech jsem si poskládala žebříček hodnot a dospěla k tomu, že nechci být zaměstnaná, ale že chci podnikat. Chci cestovat a pracovat z domova. Táta mi asi v jedenácti letech půjčil ze své knihovny knížku Podnikání z pláže. Už v té době jsem byla rychločtenář, ale tahle knížka mi dala zabrat. Byla to první knížka, co se týče podnikání a některým věcem jsem nerozuměla. Nicméně jsem Podnikání z pláže dočetla. Tato kniha mě v mých cílech ještě více podpořila a ujistila, že je to možné.

V knize najdete příběh Stáni. Od stavební firmy s bývalým manželem až po online kurz Podnikání z Pláže. Jak už jsem nakousla Stáňa začala své podnikání ses svým, teď již bývalým manželem se kterým má dvě holčičky. Věděla, že jí v životě něco chybí, a tak začala hledat. Rozvedla se a našla svoje poslání v online marketingu. Dnes je expertka v tomto oboru.

,,Žijte příběh ze které si nemusíte brát dovolenou.“

Pokračovat ve čtení →

%d blogerům se to líbí:
Přejít k navigační liště