Fáze útlumu

Dneska mám pro vás článek o něčem o čem jsem tady ještě nepsala.  Ani vlastně nevím jak to pořádně nazvat, či popsat. Já osobně tomu říkám fáze útlumu.

Je to taková fáze, kdy se vám nechce dělat vůbec nic ani věci, které vás normálně baví. Ležím v posteli u počítače, koukám na svůj oblíbený seriál a nebaví mě to. Jsem na mobilu, projíždím Instagram, Facebook, Wattpad a nebaví mě to. Dokonce ani číst mě nebaví.  Připadám si jako nemocná. Nechci nic jíst ani pít a když už mě k tomu někdo donutí nechutná mi to i když je to zase mé oblíbené jídlo.

Už to trvá asi tak čtrnáct dní. Snažím se přijít na to, co to vlastně způsobilo, že jsem jako tělo bez duše. Položila jsem si sama sobě tuto otázku, ale odpověď na ní jsem nenašla. Celý ten čas jsem se s tím  trápila. Objevila jsem jí až včera večer, když jsem seděla na balkoně v půl jedenácté v noci s mámou. Pili jsme kafe a bavili se o všem možném.

Najednou to ze mě vypadlo. Řekla jsem jí to. Že mě nic nebaví a že nevím co s tím mám dělat. Máma se na mě podívala a zeptala se mě ,,Co neděláš posledních čtrnáct dní, ale normálně to do tvého života patří jako samozřejmost?“

Chvíli jsem tak na ní koukala a pak se opravdu zamyslela. Co nedělám?

,,Co tě donutilo přežívat a nebýt šťastná?“ jakmile to řekla přišla jsem na to. Odpověď jsem měla přímo před nosem a já jí neviděla. Neměla jsem svobodu. Posledních čtrnáct dní jsem nebyla volná. Byla jsem zavřená doma v kleci a čtrnáct dní neviděla skoro nic kromě domu a zahrady.

Chybělo mi chodit po obchodech a zkoušet si oblečení. Chybělo mi chodit po kavárnách s notebookem a psát. Chyběly mi pikniky s mými kamarádkami. Chyběly mi moje kamarádky, který mě dokázaly vždycky rozesmát. Moc mi chyběly. Chybělo mi se smát a užívat života.

Posledních čtrnáct dní jsem byla zavřená doma v hluku a nepořádku. Pořád jen uklízela, nosila tvárnice a nářadí. Neustále byla přehlížená a buzerovaná ze svého okolí. Z každé strany vždycky přišla nějaká připomínka a já se do sebe uzavřela, aby to přestalo tak bolet. Pořád mi jen říkají co dělám špatně a že to mám dělat tak a tak. A že jsem úplně blbá, když to dělám jinak. Tak promiňte, že nevím, že tu zednickou lžíci držím blbě nebo ,že tu maltu míchám blbě. No, cholt stavebnictví není můj obor:)

Dneska jsem se sebrala a odjela do knihovny.  Znovu jsem odjela pryč od toho hluku. Teď tady sedím a píšu si s vámi. Objevila jsem hodně zajímavých knížek, takže se můžete těšit i na nějaké ty recenze. V levných knihách jsem si koupila od Aprilynne Pikeové) poslední ze čtyř dílů série Křídla. Poslední díl s názvem Osud jsem už četla. Je to má oblíbená knížka, tak jsem hned neodolala a za třicet-devět korun jí koupila. No nekup to! Tak vidíte v mém světě je zase všechno v pořádku.

Čtete, pište a nakupujte nové knihy (to vždycky pomůže)

S láskou vaše Bee 🙂

 

 

 

 

Bee
Malá bruneta s upřímným srdcem a historky, které vás donutí břečet i smát. Holka která píše a čte srdcem i duší. Touží po všem co jí život chce nabídnout. Sledujte její příběhy a život.

Napsat komentář

Přejít k navigační liště