Mluvím sama se sebou

Řekněme si to upřímně, každý se jednou za čas potřebujeme vyzpovídat. Někdo chodí do kostela, někdo to řekne kamarádce nebo kamarádovi. Já to řeknu sama sobě.

Rozhodně neříkám nahlas všechno. Nikdy!

  • PROČ?

Víte, že ani nevím:) Někdy si to prostě potřebuji říct nahlas, abych rozuměla tomu co si vlastně myslím. Docela často se mi stává, že v hlavě mám tolik věcí. Na nákupu musím koupit máslo a ovoce. Musím dočíst tu knihu, protože už mi jí knihovna nepůjčí znovu. A navíc nesnáším nedočtené knihy! Do školy mě čeká seminárka. Slíbila jsem si, že budu chodit běhat, ale kdy? Co je důležitější? Běhání, dočtení knihy nebo snad seminárka?

  • KDY?

Asi nejvíc, když jsem naštvaná. To si to prostě musím říct, jaká je to kráva a proč:) To tu pusu nezavřu. Je to fajn. Podle mě je špatně, když to někdo drží v sobě a pak to jednou bouchne. Já si to řeknu, jako kdybych to říkala někomu jinému, za chvíli se uklidním a je mi mnohem lépe než předtím. Potom si povídám sama se sebou, když se potřebuji přesvědčit. Přesvědčit samu sebe o něčem. Třeba článek na blog. Sama se sebou vždy mám debatu o tom jak by měl vypadat, co by v něm vlastně být mělo, náhledový obrázek, vlastně obrázky všechny a kolik slov například. Taky si sama se sebou dobře pokecám, když jsem něco udělala špatně.

Například dnes, jsem zapomněla v ložnici zavřít okno a když jsem se vrátila, byla tam kosa. Spala jsem se svetrem,v teplácích a chlupatých  teplých ponožkách  na nohou. To jsem si ráno říkala, jak jsem na to mohla zapomenout. A třemi větami si řeknu něco takového:

,,Fajn, ponaučení pro příště, vždycky, když odcházíš z bytu zavři všechna okna. Klidně si to napiš vedle vstupních dveří, protože jsem si skoro jistá, že příště na to zase zapomeneš!“

  • KDE?

Nejraději v kuchyni. Třeba při vaření. To si zpívám, tancuji a občas si  třeba říkám úžasný nápady na knížky, popřípadě články nebo e-booky, seminárky a tak. Teď mě třeba napadlo, že to není zase tak švihlé jak jsem si myslela. Většina lidí si píše deník a píše svému deníku jako kamarádce. Já to říkám taky sama sobě jako kamarádce:)

  • CO NA TO OSTATNÍ?

Myslím, že je jim to docela jedno. Když jsem s lidmi tak samomluv nejsem. Kamarádky to ví a jsou docela v pohodě:) Rodiče to zvládají, vědí, že jsem tak trochu divná, protože zpívám všude možně po bytě a když si občas něco říkám ,tak to ignorují.

  • DŮVOD?

Těžká otázka. Většina lidí si může myslet, že se cítím sama a proto mluvím se sebou. Opak je pravdou. Mám kolem sebe tolik lidí, ale každý jsme jiný. Každý máme svůj vlastní názor a proto jim to neříkám. Měla jsem tolik životních zkušeností a přečetla jsem tolik knih o podnikání, že mluvím prakticky jen o něm. A to se nedá poslouchat. Já to slyšet potřebuji a ostatní to buď nezajímá anebo si myslí, že je to blbost a že to nemá budoucnost. A proč se bavit s někým, kdo vám na konci řekne, že je to k ničemu a že to nedokážete?

 

Chtěla bych vědět jestli se mezi mými čtenáři najde nějaký člověk, který občas musí mluvit sám se sebou. Tak co, jsi tu?

Takže to bylo dnes všechno:) Sledujte mě všude!

ČTĚTE, PIŠTE A MILUJTE

S láskou Bee

FACEBOOOK

INSTAGRAM

 

 

 

Bee
Malá bruneta s upřímným srdcem a historky, které vás donutí břečet i smát. Holka která píše a čte srdcem i duší. Touží po všem co jí život chce nabídnout. Sledujte její příběhy a život.

komentářů 13

  1. Já se sebou mluvím hodně často..😀 hlavně, když se chci do něčeho donutit, přesvědčit sebe, jsem na sebe naštvaná a já nevím co..prostě o všem ☺️
    Už jsem tedy byla nazvaná Glumem, protože si to někdy ani neuvědomuju, ale co… popovídám si.

    1. S tím mohu Gabrielo jedině souhlasit. Není nic lepšího než si pokecat sama se sebou. Děkuji z krásný komentář:)

  2. Také se hlásím.. Někdy je třeba něco říci sama sobě nahlas, aby to mělo větší váhu, nebo aby člověk slyšel, jak to zní.. Myslím, že je to štěstí, protože si člověk ‚vystačí sám se sebou‘ 🙂

  3. Moc pěkně napsáno a utěšilo mě, že nejsem vskutku jediná, kdo si tam pro sebe povídá, můj extrém je asi povídání v angličtině, to už jsem jooo, hodně naštvaná nebo mám naopak až moc velkou radost. 😀 A nedočtené knihy? Raději ponechám bez komentáře! 😀

    1. Abych tě potěšila ještě více… bála jsem se, že jsem taky jediná, ale ozvalo se docela dost lidí, že to mají stejně. Tak trochu jsem si myslela, že jsem divná, ale teď se tomu jenom směje:)

  4. K tomuto se připojuji, taky občas mluvím sama se sebou. Často se mi stává, a ani si to neuvědomuju, že když si píšu do deníku, zároveň si to polohlasem říkám nahlas – proto si dávám sakra bacha, kdy a kolem koho si do deníku píšu.

  5. Moc pěkné, takové ze života 😀 Občas člověk sám sobě něco říct prostě potřebuje. To je jako s nadáváním. Když si člověk hodí něco na nohu, vyštěkne nadávku, i když je sám a nikdo ho nemůže slyšet. Uleví se mu. A podobně to myslím funguje s jakoukoliv samomluvou. Taky si občas povídám pro sebe. Často, když plánuju den, to mluvím v první osobě: „Zajdu nakoupit, uvařím a tentokrát půjdu spát brzo!“ a pak když udělám nějakou hovadinu, to už si nadávám ve druhé osobě: „Ty jsi tak blbá!“, ale snažím se to nedělat moc často, kamarádka říkala, že to ubližuje mému vnitřnímu dítěti 😀

  6. Také nesnáším nedočtené knihy! I když jich pár takových mám, tak se vždy snažím knížku dočíst. Mám ze sebe pak dobrý pocit, že i když jsem někdy líná, tak jsem to přesto dokázala.
    Každopádně sama se sebou také mluvím. Přijde mi to vcelku normální, i když se mohu vyzpovídat kamarádům nebo příteli, někdy je člověku líp, když si to nechá sám pro sebe. Ale řekne si to nahlas, to pak znamená jako něco víc, než když to má jen v mysli.
    Při vaření si taky často zpívám, to je fajn relax, teda jen když nikdo není doma, jinak se stydím.
    Přesně tak, taky na sebe mluvím jen když jsem sama. Nebo když se nikdo nedívá. 😀

  7. Já mluvím sama se sebou opravdu hodně často, v podstatě úplně každý den, když jsem sama v pokoji 😀 říkám si, co bych měla jaký den udělat, co se mi kde nepovedlo. A přesně, když jsem naštvaná, tak jsem schopná vést sama se sebou hodinový monolog o tom, kdo je jaká kráva a podobně 😀 naštěstí mě u toho nikdy nikdo neslyší, protože bydlím sama v patře. Taky mi nechybí žádný kontakt, prostě je to takový můj zlozvyk a uklidňuje mě to 😀

    LENN

Napsat komentář

Přejít k navigační liště