20 rad pro mé mladší já – vzkaz ode mě pro mě

Určitě to znáte… V minulosti, jste si v určitých situacích mysleli, jak jste strašně chytrý i když vás třeba někdo předtím varoval. Já jsem udělala docela hodně chyb a dělám je pořád.

Tenhle článek chci věnovat vám a sobě. Vy tady najdete zábavu, jak najivní jsem byla a možná i ponaučení. Já uvidím chyby, které bych si měla zapamatovat a nikdy neopakovat. Takže tady je mých 20 rad, které bych řekla svému mladšímu já. Vzkaz ode mě pro mě…

  1. MÁMA MÁ (SKORO) VŽDYCKY PRAVDU – když ti řekne, že na černý stíny a rudou rtěnku si moc mladá, věř jí. Nechceš přece vypadat jako lehká holka a s opravdu to není v módě, takže cool rozhodně nebudeš:)
  2. TVOJE VELIKOST – co si budem, nebyla si vždycky hubená a dokazovat svoji hubenou postavu (kterou si neměla) ve velikosti XS fakt není dobrej nápad. Obzvlášť úplý džíny s tílkem.
  3. VŠECHNO SI POŘÁDNĚ ROZMYSLI – já vím, že se ti nelíbili tvoje dlouhý vlasy a potřebovala si je nutně ostříhat, ale to neznamená, že si je o 20 centimetrů ostříháš večer sama v koupelně. Sakra mysli, předtím než něco uděláš! (naštěstí mě potom kadeřnice zachránila, nicméně se z vlasů po zadek stalo skoro mikádo. Hupps!)
  4. BARVA NA VLASY – když už jsme zmínili ty vlasy, to, že si holky kolem tebe barví vlasy, neznamená, že si je musíš nabarvit taky. Jediný tví štěstí bylo, že ta barva byla smyvatelná. Nicméně zářivě zrzavá fakt není tvoje barva.
  5. UMĚLÉ NEHTY – Lepit si na nehty umělé nehty z Kiku vteřinovým lepidlem, je špatný. Obzvlášť ve třinácti letech!
  6. JESTLI MÁŠ NĚJAKÝ PROBLÉM, VYŘEŠ HO HNED – štve tě to? Tak s tím něco udělej! Tím, že budeš doma brečet v koupelně a nadávat na celej svět se to fakt nevyřeší.
  7. KNÍŽKY JSOU ZÁCHRANA – najde se pár dementů, kteří ti budou říkat, jak si divná. Že číst, je nuda a nebudou ti rozumět. Naštěstí se potom najde pár ztracených duší jako si ty a budete se bavit o knížkách klidně celé hodiny:)
  8. NEBUDEŠ TANEČNICE – promiň, ale tanečnice se z tebe nestane, ani baletka, zpěvačka nebo doktorka.  Ve dvanácti letech začneš mít problémy s kloubama a půl roku neuděláš ani dřep. Nicméně to, co budeš dělat, budeš milovat. Poradím ti, popros tátu, aby ti založil blog:)
  9. FACEBOOK – věř mi, že mít od třetí třídy Facebook, je divný. A přidávat tam trapný statusy fakt nemusíš! (Tak dneska jsem měla k obědu bramborák přímo od babička byl moc dobrej nebo Prosím poraďte mi, mám si vzít růžovou mikinu nebo hnědou? plus strašně trapná fotka)
  10. PODPATKY – nosit podpatky jenom proto, že si moc malá, není dobrý. Smiř se s tím, že měříš 160 a buď v klidu, tvoje kamarádky budou nakonec stejně vysoké jako ty. A navíc, co je malý, to je hezký.
  11. ANOREXIE – tak a teď mě poslouchej ty blbko jedna vygumovaná. Chceš zhubnout? Rozhodně k tomu nedojdeš tak, že přestaneš jíst, začneš čtyři hodiny denně cvičit a koupat se ve vodě s kostkama ledu. Přece jenom nejsi zase až tak tlustá, aby sis musela až takhle škodit! Tak se prober, protože tohle budeš uklízet do konce tvého života!
  12. ŘEKNI TO – hodně ti pomůže, když to řekneš na rovinu a když se ti něco nebude líbit, řekni to a jestli to nikdo neuslyší tak to zakřič. Tvoje revoluce přijde v únoru, kdy ti bude třináct let a ty se budeš muset postavit rodičům sama za sebe. Ale udělej to! I když s tebou potom rodiče asi měsíc nepromluví.
  13. NEBUĎ KRÁVA – každý máme někdy ten svůj den, ale být hnusná na každýho, kdo na tebe promluví, je fakt hnusný. Nakonec budeš muset přestoupit na jinou školu, aby si vypadla z toho naštvaného kolektivu.
  14. NIKDY NEBUDEŠ SAMA – každá slza, která ti sklouzne po tváři, tě udělá silnější, než si byla předtím. Každý vzlyk je znakem citu, pro něco nebo někoho. A je jedno, jestli to budou vzpomínka, bolest anebo láska.
  15. NEVĚŘ, ALE VĚŘ – nevěř lidem. Najde se několik lidí, co se tě bude snažit srazit na kolena a pár z nich se jim to i povede, ale z pekla vede jen jediná cesta a to nahoru. Věř sama v sebe. Nízká sebedůvěra a sebeláska ti dá jenom anorexii a nic jiného. Když si začneš věřit, začneš trochu riskovat a usmívat se na všechny, bude svět vypadat úplně jinak.
  16. DEPRESE – nebudu ti lhát. Přijde pár období, kdy budeš úplně na dně, ale z největší beznaděje vzejde největší dar. I když si budeš myslet, že jsou všichni proti tobě a nikdo tě nemá rád, není to pravda. Rodiče, kamarádi i ostatní tě milují a vždycky budou:)
  17. ŘÍKEJ PRAVDU – jo, někdy musíš něco vynechat, ale snaž se o to, aby to bylo jen vyjímečně.
  18. DĚTSTVÍ – svoje dětství máš strávit na hřišti s ostatními dětmi. Stavět hrady z písku, běhat a skákat panáka. Ne, že budeš sedět u tabletu. (Zase na mojí obranu nebyla jsem závislák, ale mohla jsem to ještě trochu omezit)
  19. ZVÍŘATA – to, že za nimi budeš běhat, tahat je za ocas a pořád přenášek si jejich lásku prostě nezískáš. Popravdě budou další roky utíkat jen, co zaslechnou tvůj hlas:)
  20. ŽIVOT JE ŽIVOT – poslední rada, tak co říct na závěr? Život je těžkej a jsem si jistá, že to nejtěžší mě ještě čeká, takže ti nemůžu poradit. Jenom ti chci říct, že všechno nakonec dobře dopadne a nemusíš se bát, protože jsem si jistá, že ani jedna z nás nenechá svůj život jen tak proplouvat mezi prsty. Takže neřeš kila navíc, buď zdravá a šťastná. Všechno bude v pohodě:)
  21. POSLEDNÍ – ano, už opravdu poslední. Máš velké srdce a dokážeš milovat, proto se nestresuj, že si toho Pravého ještě nepotkala. Obě dobře víme, že tam venku někde je:) A na ostatní chlapy nebuď tak naštvaná, co ty víš, třeba i mezi nimi se skrývá tvůj princ.

Tak jo, tato rada byla poslední. Já doufám, že se v tom někdo našel. Také doufám, že mi odpustíte těch pár sprostých slovíček:) Snad jste se trochu nasmáli, protože pro mě to vtipné rozhodně bylo. Jinak pište do komentářů, na čem jsme se shodli nebo mi rovnou napište svůj seznam pro své mladší já. 20 rad je až až:)

Takže žijte a napište si svůj seznam, tak jako já:)

Čtěte, piště, milujte a všude mě sledujte, protože blog se začíná rozrůstat:)

S láskou Bee

PS: Jestli mě chcete podpořit sledujte Facebook a Instagram. Instagramu má každá fotka svůj příběh napsaný pod ní. Tak si běžte pár příběhů přečíst! >tady>

 

 

Šrám na srdci aneb bolesti a strachy v každém z nás

Zdravím všechny!

Každý z nás si uvnitř sebe nosíme nějakou tu bolest. Teď možná někdo vrtí hlavou a říká, že to rozhodně jeho případ není. Bohužel si myslím, že každý v sobě nosíme alespoň malý kousek bolesti. A je jedno jestli jme si ji způsobily sami anebo ji nám ji způsobil někdo jiný. A je jedno jestli to bylo v dětství nebo někdy v této době. Bolí to úplně stejně.

Chci jen říct, že mít v sobě nějakou tu bolest je naprosto v pořádku. Je to znak lidskosti, protože ten, kdo necítí, už prakticky člověkem není.

Tento článek pro vás píšu možná i proto, že už mě nebaví koukat se na dokonalé životy, které vidíme na fotkách na Instagramu popřípadě Facebooku. U mě uvidíte taky dokonalé fotky, ale v popisku si přečtete, co se mi honí hlavou a jestli je to věc dobrá anebo špatná.

Nikdo nechce sdílet svoji bolest, svůj strach. Protože každý chceme vypadat silní a když už tak nevypadáme ve skutečnosti, tak na tom Instagramu to přece nikdo nemůže poznat.

Fotka přešla tolika úpravami, že nakonec vypadá úplně jinak než na začátku. Je tam jiná barva, jiné světlo, někdo si dokonce ubereme i pár kilo. Tak, kdo by mohl vidět realitu?

Takže nevěřte všemu, co vidíte, protože někdy to prostě pravda není. Věřte, že každý uvnitř sebe máme a třeba i denně vzpomínáme na bolest, kterou jsme zažili a tím pádem si ji v tu chvíli prožijeme znovu. Vzpomínky mají sílu nás celé pohltit a ukázat nám ten okamžik, jako kdyby se stal před chvílí. Až takovou moc mají.

A tak teď tady sedím u počítače a říkám vám věci přímo ze svého srdce. Protože už nechci předstírat, jak je život dokonalý a úžasný. Že jsem každou sekundu šťastná a usmívám se na všechny kolem. Někdy jsem smutná, brečím doma v koupelně a život je všechno, jen ne úžasný. A když mi někdo něco provede jsem naštvaná a vyjde ze mě i pár slov, které by holka říkat neměla.

Někdy mě pohltí depka, a to se celý svět zatáhne a začne pršet. Ještě, aby toho nebylo málo se mi do cesty začnou stavět samí blbci nebo blbé situace. A to člověka shodí ještě víc dolů.

Abych vám ukázala kousek sebe, řeknu vám některé své strachy. Abyste viděli, že i když občas a docela často píšu o tom, jak je ten svět dokonalý a jak jsem šťastná, někdy to tak prostě není.

Například mám strach z toho, že někdo odejde. Že se jednou ráno vzbudím a ten člověk tady už nebude. Nebude, jako, že už se nikdy nevrátí a nebude jako odejde a potom ho zpovzdálí sledujte. Co dělá, jak se má, protože vám strašně chybí.

I když se to nezdá mám strach z létání. Což je docela vtipné, když chci tolik cestovat. Člověk by měl chodit po zemi. Ne létat jako ptáci. Když letadlo startuje jsem schopná člověku vedle stisknout ruku tak, že celá zbělá, jak do ní přestane téct krev. Taky už půl hodinu před odletem cucám gumové sladkosti a další různé bonbóny. A než se naděju tak jsou už dva balíčky prázdné, a to jsme si jenom sedli na sedačky v letadle. (tip: cucáním bonbónů, automaticky polykáte a zmizí vám tak nepříjemný tlak z uší a hlavy)

Co se týče bolesti bude to vždycky anorexie. Úplně mě vždycky bolí, když si vzpomenu, že jsem to všechno dělala dobrovolně a za mého plného vědomí. Dokázala jsem se přesvědčit k něčemu tak…tak moc ničivému.

Další bolest mám v sobě už od dětství, kdy jsem se zdravotně začala lišit od ostatních dětí a každé dva až tři roky jsem strávila měsíc v nemocnici na kapačkách. S tím, e kontroly byly ještě častější a někdy bylo potřeba na tu kapačku jít třeba na jeden den. Dodneška si pamatuju, jak jsem jezdila s kanylou na kotníku na takové té dětské malé plastové motorce. Nohu jsem měla přehozenou přes řídítka, abych si nevytrhla kanylu a máma mě tlačila přes celou chodbu tam a zpátky.

Tam je možná bolest i strach zároveň. Bojím se, že skončím v nemocnici znovu. Bolest cítím, protože jsem se vymykala normálu a na pokoji se mi vystřídalo hodně dětí. Taky nikdy nezapomenu, jak v noci přivezli kluka a ten byl na tom hodně špatně. Kolem sebe měl hodně přístrojů a jeho maminka byla úplně na dně.

Na konec tohoto článku chci jen říct, že bolest je normální. Každý ji někde v sobě máme a je to jen znak lidskosti nikoli slabosti. A že to, co vidíte na Instagramu, ten velkej zadek, hubený nohy a dokonalý byty možná nejsou pravda. Možná si nohy vyretušovali, postavili se na fotku před zrcadlem tak, aby ten zadek tam prostě byl a fotí se jenom ta čistá půlka pokoje, která je dokonalá, protože třeba ta druhá je zaházená oblečením, a to nikdo přece vidět nechce.

Čtěte, pište, milujte a buďte na sebe hrdí!

S láskou, bolestí a strachem Bee

TOVÁRNA NA SNY – knížka od blogerky Anie Songe

Na tento článek jsem se doopravdy těšila. Tento článek je recenze, ale tak trochu jinak. Vždycky se snažím dělat věci o trochu jinak než ostatní a doufám, že vás i moje další recenze budou bavit. Proto chci, aby jste nejen poznali knihu, ale i spisovatele, co ji napsal.

K této knížce a i samotné blogerce mám srdcový vztah. Ve zkratce, kdo ji nezná. Blogerka se jmenuje Anie Songe, je jí 23 let a žije se svým manželem Lukášem. Po střední škole se odstěhovali na pár měsíců do Londýna, kde pracovali. Nosili zavazadla, umývali nádobí a tak. Dělali prostě všechno co bylo potřeba. Po půl roce se vrátili zpět do Česka. Poté byli na 9 měsíců v Thajsku na ostrově Koh Samui, kde se starali o hotel, no a pak našli místo na konci světa. Anetka s Lukášem provozují rezort na nejjižnějším cípu Bali. Makawi Tuwa. Jsou tam dva bungalovy, bazén a dole soukromá pláž. Já se tam už toužím podívat několik let. V létě 2017 se vzali a vrátili se zpět do Česka, kde teď žijí v Orlických horách s huskim Dačinou a kočkou Pathapufou.

Tak to je asi tak všechno od začátku do konce, ale ještě si to rozebereme dopodrobna…

Anie Songe jsem objevila v květnu roku 2016, když jsem si na YouTube pustila její první video. Zalíbila se mi a tak jsem zamířila na její Instagram a Facebook, a stala jsem se věrným fanouškem. V té době Anie nebyla moc známá. Na facebooku měla 12.tis. sledujících a její video na YouTube mělo asi 32tis. Shlédnutí. No a od té doby jsem jí sledovala. Pamatuji si její starší verzi blogu. (Jen pro srovnání má teď Anie sledujících asi 70.tis a na YouTube video vidělo 226.tis. lidí)

Anetka má v sobě něco kouzelného a Lukášem se doplňuji. Bavilo mě číst zážitky i problémy o Bali. Bavilo mě se koukat na fotky z krásných vodopádů, pláží a chrámů. No a čas plynul, Anie rozjela nové náramky. Dávali více vědět o Makawi Tuwa.

No a na podzim 2016 vydala Anie svojí první knížku TOVÁRNU NA SNY. Knížka je o vesmíru, zážitcích z jejich cest, o lásce, jejich dětství. Společně s Lukášem uspořádali v Praze křest a já jsem se stala součástí.

Jen krátce…

Konal se křest knížky a já navíc měla poprvé vidět Anetku a Lukáše na vlastní oči. Takže jsem celý týden před křtem onemocněla. Trpěla horečkou, kašlem a zvracením. Opravdu výborně jsem si to naplánovala. Nicméně jsem se snažilo co nejvíce dát své tělo zase do pořádku. Takže jsem pila vylouhovanou cibuli a zázvorový čaje. Opravdu hnus. Celý den nevylezla z teplé postele. No a za pár dní jsem se jakžtakž vyléčila. Ale stejně jsem šla na křest s teplotou s kapesníkem v ruce a bolavou hlavou. Nicméně jsem si to naprosto parádně užila a vzpomínám na to dodnes. Prodávali se tam lapače z Bali, její náramky, knížku, plakáty a v té době měla ještě lahve a hrnečky. Celá tahle sešlost se konala v pražské Sportovně na Andělu a říkám vám, že ta budova na první pohled vypadá opuštěně, ale uvnitř je to krása.

No a tak jsem si koupila knížku, kterou mi podepsala Anie, Lukáš, Tess Kratochvílová, Kate Rezková a Rezoun (bratr Kate). Co si tak ještě vzpomínám tak Anie byla taky nějaká nemocná, ale stejně se dokázala postavit, před 350 lidí na pódium, odříkat svůj příběh a zodpovědět všechny naše otázky. Potom až do noci hrála kapela. Byla to opravdu úžasná událost😊

No tak zpátky ke knížce. Teď trochu o obsahu:

Anetka rozdělila Svoji knížku do takových čtyř základních částí:

Všechno je láska

Pošli to do vesmíru

Žij živě

Věřím na zázraky

Tyto části mají několik podkapitol. Každá kapitola se skládá asi ze dvou tří stránek. Je to takové klidné a naučné čtení. Protože Anie studovala uměleckou školu celou knížku si ještě k tomu celou ilustrovala. V knížce je velice zajímavých ilustrací, které si můžete dotvořit pastelkami podle svého.

Co se týče mých oblíbených kapitol jsou to asi: Měj se ráda, Jak si správně přát, Co je smyslem života? A 35 věcí.

Anetka se považuje za mořskou a lesní vílu. Je to čistá duše, která vás okouzlí. Jak na pohled tak slovem. Je pro mě velkým vzorem a inspirací. Myslím, že ona je také jedním z důvodů, proč tento blog vlastně je. Je mým vzorem. Dokázala několik věcí a pořád je silná všechno bere s nadhledem. V roce 2017 vyhrála Czech blog awards v kategorii Live.

Proto této knížce nemůžu nic vytknout. Anetka je můj vzor a tak knížka je prostě celá ona.😊.

Na závěr. Knížka TOVÁRNA NA SNY je v pevné vazbě, má recyklovaný papír a je rozhodně jiná než ostatní knížky. Každý nadpis je napsaný ručně, na každé druhé stránce najdete nádherný obrázek. Tato knížka vypráví o jejím životě. S touto knížkou najdete klid v duši a dočtete se i mnoho zajímavých rad do života.

Co se týče ceny. Knížku můžete koupit tady, kde se můžete prokliknou na všech sociální sítě i na její blog. Na jejím eshopu najdete i další její výrobky, které si sama navrhla. Navíc tam najdete i novou knížku K SOBĚ TOBĚ.

Tak co? Jaká podle vás byla recenze? Jestli vás to bavilo sledujte můj blog a mě samotnou. Recenzí plánuji mnohem více a další v pořadí bude Sama sobě majákem od Kate Rezkové.

 

Čtete, pistě a milujte knihy a lidi, co je píší.

S láskou Bee

%d blogerům se to líbí:
Přejít k navigační liště