Trhy v Trentu a moje první espresso – Itálie

Zdravím všechny!

Jak víte nedávno jsem se vrátila ze severní Itálie. Rozhodla jsem se, že napíšu o každém dni v Itálii zvlášť. První článek už vyšel a jeho název zní Zpívající záchod? – Itálie. Kdo tento článek nečetl, tak povinně přečíst!

A teď se vrhneme na druhý den.

V noci jsme přijeli opravdu pozdě a já jsem mířila, co nejkratší cestou do postele. Bylo pro mě překvapení, když jsem se ráno po šesti hodinách spánku probudila a byla jsem vyspaná. Další překvapení pro mě bylo, že jsem dokázala opravdu vstát v 7:30. Ti, kdo mě znají, moc dobře ví, že nejsem ranní ptáče a můj víkend obvykle vypadá tak, že zůstanu v posteli. Spím, čtu si knížku nebo se koukám na seriály, lepší víkend neznám. Opravdu mě to šokovalo! Vstala jsem, snad ještě nikdy jsem se tak dobře nevyspala a dokázala jsem vstát.

Z našeho apartmánu byl krásný výhled na hory, a tak jsme vždycky jedli na lavičce venku s talíři na klíně, ale ten výhled stál za to.  Nebudu vám psát o své snídani, protože a) si vůbec nepamatuju, co jsem snídala (pravděpodobné jsou housky, které jsme měli na cestu) a za b) určitě jsem nesnídala něco zdravého, protože když jsem na dovolený, tak chci všechno zažít a všechno ochutnat. Je možné, že to byla obložená houska s rajčaty, sýrem a šunkou, co jsme dostali od farmářů, u kterých jsme bydlely. Ale jistá si opravdu nejsem.

Po snídani jsme nasedli do auta. Postupně jsme sjížděli hory a za hodinu a půl jsme se dostaly do městečka Trento, kde se každý čtvrtek pořádají typické italské trhy.

Týden předtím, než jsme do Itálie vůbec vyrazili, tak jsme měli dovolenou v plánu přesunout o týden později, protože mělo strašně pršel a mělo být jen pár stupňů nad nulou. Tak jsem si zabalila mikinu, bundu, trička s dlouhým rukávem a další samé teplé věci i s teplými, huňatými ponožkami. Přiznám se, že nakonec se to vyplatilo, ale o tom až v příštím článku.

Okamžitě jsem to olitovala, když jsme vystoupili na parkovišti v Trentu a bylo 30 stupňů. Bylo vedro a já v džínech a tričku s dlouhým rukávem.

Jak popsat italské trhy? Ten, kdo to zažil moc dobře zná ten pocit. Tu krásnou atmosféru, ty vlídné Italy, kteří se na vás pořád usmívají. Ta zelenina a ovoce, jak vypadají úplně jinak než v Čechách a jejich chutě se vůbec nedají srovnávat. To kafe a úžasnou jedinečnou zmrzlinu.

Od auta jsme se proplétali malými uličkami namačkanými na sebe. Domy mají nádhernou architekturu a občas mají na štítech úžasné malby. Pak dojdete na náměstí, kde se obvykle trh pořádá. Slyšíte hlasitou italštinu, skřípění brzd od aut a maličkých tříkolových vozů. Jejich název je bertacini, sice je to poprvé, kdy tohle slovo slyším, ale věřím známé, které jsem se zeptala, abych vám sem do článku nenapsala nějakou blbost. Jinak připomínají asijské tuktuky.

Předtím jsme ještě jako praví Italové šli na kávu. Já miluju kafe. Teda kapučíno a teď přede mě postavili espresso. No, co vám budu povídat snažila jsem si hrát na hrdinku a jako všichni okolo mě jsem se nadechla a vypila jsem to až do dna. Ale dámy a pánové opravdu jsem to spolkla ani jsem nezačala kašlat, protože to bylo za a) horký a za b) hořký. Až když jsem se otočila na mámu, tak mi došlo, že moje mamka si sype do malého šálku už asi třetí cukr a upijí jen tak decentně. Po douškách. Jinak musela jsem se potichu smát, když jsem na její tváři poznala, že jí to taky nechutná. Moje mamka je hrdinka a jako já to vypila na jeden nádech do dna.

Tak a teď trochu módy. Italové jsou známí svou módou. Přiznám se, že jsem vůbec nevěděla, jak si takovou italskou módu představit. Na trzích jsem zjistila, že jednoduchost je síla. Myslím, že tímto se doopravdy Italové řídí. Všechno bylo tak jednoduché, žádné divoké vzory, nic podobného. Občas vzory květin, ale obvykle pastelové barvy a všechno jednoduché a roztomilé.

Takhle jsem našla bundu. Takovou krásnou, kterou nemám vyfocenou, abych vám jí ukázala, což je škoda. Jenomže stála 30 eur, takže jsem si zaplakala a přesunula se o stánek dál. Byla krásná, jemná se zipem. Pastelově modrá a uvnitř měla právě květinový vzor na smetanovém pozadí. Ta by se do mého šatníku přesně hodila.

V dalším stánku jsem našla úžasný kabát. Semišový, tmavě šedý a heboučký na omak. Byl na zavázání kolem pasu a sahal až ke kolenům. Holky znáte ten pocit, když se vám líbí nějaká věc a vy hned víte, že doma máte tričko, které by se k tomu dokonale hodilo? Vytváříte outfity dopředu? Já jo, protože jsem si hned všechno představila. Jak si k tomu vezmu podpatky a letní šaty a v zimě k tomu budu nosit bílí chlupatý svetr. Po zjištění, že tento kabáte stojí 50 euro jsem si začala klepat na hlavu a začala jsem se bát, že domů odjedu s prázdnou.

A abychom jsme si to vyjasnili, tak tohle není módní blog, ale ještě chvilku si pojďme povídat o nákupech a oblečení.

Hrabárny. Kdo nakupuje v sekáčích stejně jako já, tak je na to docela zvyklí. Pro ty, co vůbec nevědí, co to je, tak je to hromada různého oblečení. Různých barev, velikostí a různých podob. Můžete tam najít kalhoty, trička, mikiny. Všechno. Je to vlastně levné oblečení na hromadě a vy si ho musíte vyhrabat. Všechno vzít do ruky, zkontrolovat velikosti a když se vám to nelíbí tak to zahodit a sáhnout pro další kousek. Většinou tam jeden kousek stojí 2 až 3 eura. Jsou to opravdu hezké kousky a za tu cenu, no nekup to! A abych se pochlubila, tak mám nové růžové letní šaty, černou džínovou bundu s šátkem a světle hnědý svetr. Musím říct, že když si tyto věci obleču, tak si opravdu připadám, jako pravá Italka.

Další částí trhu v Trentu byly farmářské trhy. Domácí vajíčka, sýry, zelenina a květiny. Najdete tam opravdu všechno, co chcete. Já jsem mamku přemluvila, aby koupila sicilské červené pomeranče. Anna-Marie, naše hostitelka zase koupila někde v posraní uličce jahody, ale jako opravdové, velké, šťavnaté, červené jahody. Opodál měli ve stánku čerstvá cherry rajčata, a to vám musím říct. Víte, jak chutná klasický protlak? Tak přesně tak chutnaly ty rajčata. Byla šťavnatá a měla chuť, v tu chvíli mi ta Česká přišla jako ředěná vodou.

O květinách se tady moc rozepisovat nebudu, protože se v nich moc nevyznám. Nicméně miluju, když květiny a stromy na jaře kvetou a tam to kvetlo všude. Modrá, oranžová, zelená, žlutá. Všechny barvy u sebe. Farmáři tam měli v květináčích bylinky, rostliny a sukulenty (kaktusy). Máma nezaváhala a koupila bazalku, aby si ji mohla dát mezi bylinky do záhonu v Praze. Potom se jí zalíbila rajčata, takže jsme vezli ještě čtyři rajčata v květináčích, které potom dáme do kyblíků na chatu.

Ono se to nezdá, ale právě jsem vám popsala tři hodiny na trhu v Trentu. Prošli jsme všechno. Oblečení, květiny, ovoce a zeleninu.  A na závěr jsme cestou do vesničky Capriana, kde jsme bydlely, jsme se zastavili na zmrzlině, a ještě jedné kávě. Ano, dala jsem si kapučíno. Myslím, že moje první espresso bylo zároveň i poslední.

Příště vám napíšu, jak jsme vyjely autem, až na vrcholy hor. A že jsme ty bundy potřebovali, protože lyžařská sezóna tam skončila až uprostřed dubna, což bylo minulý týden. Máte se na co těšit, ostatně jako vždycky.

Čtěte, pište, miluje a sledujte můj blog

S láskou Bee

PS: Pokud stojíte o více fotek z Itálie a mých ostatních dobrodružstvích tak se koukněte na můj Instagram odkaz máte tady

Bee
Malá bruneta s upřímným srdcem a historky, které vás donutí břečet i smát. Holka která píše a čte srdcem i duší. Touží po všem co jí život chce nabídnout. Sledujte její příběhy a život.

komentáře 2

Napsat komentář

Přejít k navigační liště