Uvolnění od stresu

Myslím, že to zná hodně z nás. Stres. Stres z toho, že něco nestíháte, že nevíte, kam dřív skočit, co udělat. Hlavou se vám honí tisíce myšlenek zároveň a vy nevíte jaká má přednost.

Hned jakmile ráno vstanete, nemůžete se dočkat, až si zase do té postele lehnete zpět. Jste vyčerpaní.

Nejlepší rada je prostě zastavit. Zklidnit, zvolnit tempo a říct si:

,,Hele, já už to nezvládám. Dneska děti vyzvedne babička.“

,,Učíš se každý den několik hodin vkuse. Zasloužíš si zajít do kavárny s kamarádkou. Dát s kafe a k tomu donut.“

,,Celý týden si zavřená v práci a ve škole. Běž se projít!“

Bohužel jen málo z nás se zastaví. A dneska vám chci psát o jednom takové dni, kdy mi to všechno přerostlo přes hlavu. O jednom takovém dni, kdy jsem si řekla, že každý den dřu jako kůň a že jeden den odpočinku si prostě zasloužím.

Stalo se to na konci hektického týdne. Opravdu hektického. Běhala jsem z místa na místo. Ve svém volném času jsem ještě modelka na volné noze a já ten týden měla casting do modelingové soutěže. Měla jsem dvě focení. Zároveň spolupracuji s Mozaika TV, což je soukromá internetová televize. Rozhodla jsem, že si tam založím nový pořad s názvem Fashion svět, takže na tom pracuju opravdu tvrdě. K tomu několik testů ve škole. Jsem pilná studentka, takže se všechno snažím naučit na jedničku, což se teda vždycky nepovede.

Každý den vstávám v šest ráno a ze školy se vracím kolem půl třetí někdy čtvrté. poté beru další tašku, stativ a jdu fotit do přírody. Buďto fotím sebe nebo přírodu. Instagram se sám neudělá:)

Když mám focení, jako to opravdové, vrátím se domů třeba až kolem sedmé. Připravím si věci do školy, večeře, postel. Usínám, jak malé mimino a ráno zase vstávám v šest. O víkendu vstávám ve dvanáct a celý den strávím v posteli s knížkou. Nebo něco píšu, maluju, tancuju v kuchyni u vaření anebo zase pracuju. Stereotyp. Nic nového.

Začátek středy nebyl nic jiného. Budík zazvonil v šest. Vstala jsem, šla se nasnídat a potom do koupelny provést rutinu. Při rozmazávání make-upu a korektoru na moje kruhy pod očima jsem řekla DOST! 

Spala jsem málo hodin denně, vypadala jsem hrozně, občas jsem se zapomněla najíst. Moje psychika a moje tělo postupně chátrali. A já už jsem se na to nemohla každé ráno koukat do zrcadla.

Vidina toho, že dneska půjdu do školy přestala existovat. Věci do školy jsem odhodila na druhou stranu bytu. Sedla jsem si ke stolu a napsala si seznam, co dneska všechno chci podniknout. A začala jsem ho plnit. Řeknu vám, že lepší ráno si nepamatuju.

Zacvičila jsem si jógu. Pořádnou, tu dlouhou, kdy protáhnete každý sval v těle a všechny myšlenky vám zmizí z mysli. Půl hodiny jsem meditovala a potom, když jsem otevřela oči měla jsem hodně energie. Šla jsem si zaběhat. Běhat jsem nebyla asi půl roku. Nakonec jsem se šla projít nahoru k nám na kopec. Vítr mi vál ve vlasech. Byl to úžasný pocit svobody.

Přišla jsem domů, vzala si deník, tužky a šla jsem do kavárny. Do kavárny v Grébovce (Havlíčkovy sady) u nás v Praze. Je tam nádherný výhled na celou Prahu a s kávou v ruce? Dokonalost.

Malovala jsem a koukala se na naše nádherné hlavní město. Potom jsem si prošla ještě park. Jsou tam skalní útvary, kašny a je tam vinice. Do vinice teda chodit nesmíte, ale je uklidňující se na ni i koukat. Opravdu se z těch hroznů, co vidíte vyrábí víno a poté se s ním slaví úžasné vinobraní.

Nesuďte mě, dala jsem si B-smart v KFC s twistem, jako oběd. A pak, že my, modelky nic nejíme:)

Znovu jsem se vrátila domů, napsala kamarádce, co bylo ve škole. Pro moje velké štěstí se nic nepsalo a vlastně měli skoro celý den volno.

Odpoledne jsem se koukala doma na seriál, vařila jsem, trošku uklízela, ale opravdu jenom trošku. Večer jsem si na půl hodiny sedla k učení a potom jsem si napustila úžasnou vanu s pěnou. Zapálila jsem si kolem vany svíčky a pak už jen ležela.

V posteli jsem si četla a v deset jsem zhasla všechna světla v bytě. Dokonalý závěr dokonalého dne.

Tohle byl můj den. Úžasný a odpočinkový den. Naprosto jsem si ho užila a potřebovala jsem ho. Opravdu ano. Rozhodně vás nechci nabádat, aby jste chodily za školu nebo za práci, to určitě ne:)

Spíš vás chci je trochu pošťouchnout a říct vám, že jeden den bez vás svět vydrží. A také vám chci říct, že naše tělo nemusí zvládnout všechno.  Třeba můžete onemocnět na čtrnáct dní. A to je lepší chybět jen jeden den než čtrnáct, ne?

Naslouchejte svému tělu a když řekne, že chce pauzu, tak mu ji dejte:)

Čtěte, pište a občas si udělejte volný den.

S láskou Bee

Bee
Malá bruneta s upřímným srdcem a historky, které vás donutí břečet i smát. Holka která píše a čte srdcem i duší. Touží po všem co jí život chce nabídnout. Sledujte její příběhy a život.

komentářů 6

  1. Mám ráda motivační články. V dnešní době jich je méně a méně. Všichni se věnují oblečení, jídlu.. Miluji takové články, sama se jim věnuji..

    S tímto článkem můžu pouze souhlasit.

  2. A já tenhle přístup schvaluji, jednou za čas se to nezblázní 🙂 Samozřejmě jen když to není moc časté a opravdu člověk není ve škole/v práci ten den potřeba. Takhle jsem vypnula od povinností za svůj školní život asi třikrát a vždycky jsem si skvěle odpočinula a pročistila hlavu. Někdy jsem ve škole od rána do večera a mám toho nad hlavu.

    LENN

Napsat komentář

Přejít k navigační liště