Ztrácíme čas?

Zdravím všechny!

Dneska vám chci říct věc se kterou se už dlouho vnitřně peru. Bojuju sama se sebou, ale nevím, která část mě vyhrává.

Jako dítě jsem si myslela, že čas je strašně dlouhý pojem. Představa, že chvíli sedím na místě pro mě bylo peklo. Postupně, jak jsem dospívala, jsem začala být čím dál méně aktivní. Radši jsem si zalezla do pokoje a četla si celé hodiny. Psala dětské pohádky nebo se koukala na filmy. Čas vůbec neutíkal, a doslova se zastavil, když jsem měla dělat něco, co jsem nechtěla. Třeba sedět na hodině fyziky a předstírat, že učitelku poslouchám.

Táta jednou řekl, že ten čas hrozně letí a já mu to nevěřila. Také říkal, že se jen na chvílí otočím a uběhne padesát let ani se nestačím divit. Nevěřila jsem mu to.

Chyba.

Nedávno jsem našla něco jako svůj deník. Spíš složku s papíry, na které jsem si psala své myšlenky, pocity a plány. Třeba:

,,Za pár let budu šťastná, zdravá a plná energie. Budu mít milujícího partnera a dostatek peněz a finanční svobodu. Dostatek času na cestování, rodinu, přátele.“

Už od útlého dětství jsem chtěla cestovat. Poznávat svět a jiné kultury. Chtěla jsem mít naplněný život. Plánovala jsem si vše. Od toho, jak vydám svoji knížku, kterou už několik let nosím v hlavě. Od e-booku až po náramky z minerálů, které vyrábím, jako koníček.

A víte, co mi právě došlo? Já se za ty dva roky neposunula ani o kousek k mému cíli.

Mám před očima své plány, své sny. Nic se nezměnilo, já jsem se nezměnila. Možná proto ještě nejsem tam, kde jsem mohla být. Kde jsem chtěla být. Rozhodla jsem se, že do života proto půjdu naplno. Čas mi protekl mezi prsty.

Každý den, je pouze jednou a já jsem teď velice motivovaná začít něco dělat. Upřímně doufám, že mi to vydrží, a až se po pár letech ohlédnu, uvidím úplně jiného člověka, než jsem dnes.

Co vy a vaše cíle a sny? Jak zvládáte čas? Jste někým jiným než před pár lety? Doufám, že vás čtení bavilo. Budu ráda za každý komentář. Mějte hezký den!

Čtěte, pište, milujte a buďte sami sebou

S láskou Bee

Ps: Fotku mám z Krkonoš od Mumlavských vodopádů nedaleko Harrachova. Když budete někde poblíž určitě tam běžte!

Bee
Malá bruneta s upřímným srdcem a historky, které vás donutí břečet i smát. Holka která píše a čte srdcem i duší. Touží po všem co jí život chce nabídnout. Sledujte její příběhy a život.

komentářů 10

  1. Jako malý jsem si také představoval svou budoucnost růžově. Představoval jsem si, jak budu cestovat, jak někoho budu mít, jak budu mít nechutně moc peněz, jak moc se mi mé plány splní děj se co děj a tak dále. Ach, jaký jsem byl naivka. Popravdě i já jsem nic ze svých cílů a plánů nesplnil. Rovněž chci napsat knihu. Popravdě mám nápady na dvě knihy, ale pořád je to ve fázi plánů a představ. Už asi tři roky. Jednou jsem to zkusil, ale Word mě od toho rychle odpomohl – můj koncept na knížku se kamsi ztratil. Ale zpět k tématu – ano, čas neskutečně rychle utíká. Než se nadějeme, už budeme staří a šediví.

  2. Tohle je moc hezký článek, a v zásadě s ním souhlasím. Líbí se mi, jak je reálný. Akorát bych řekla, že i když si myslíš, že ses během dvou roků nikam neposunula, určitě ses posunula. Člověk se podle mě posune, i když „nic nedělá“, protože vždycky přece něco dělá, přemýšlí, něco mu plyne hlavou a prochází rukama a potkává lidi a tak. A možná to nebylo směrem k cíli, ale rozhodně to nemůže být nic. (Ačkoliv tě vůbec neznám, a nevím, co se během tvého života za uplynulé dva roky dělo.)
    Co se týče otázek na konci článku – můj problém je, že po většinu života (je mi teď téměř 19, jen tak pro představu) jsem neměla žádný jasný cíl. Jsem extrémně neambiciózní člověk, což ale neznamená, že bych se nudila, to vůbec. Mé cíle a výhledy do budoucna se ustálily až letos, kdy jsem se musela rozhodnout, kam půjdu na vysokou školu a co bych si přála dělat pak, a teď je to takový nezvyk, mít cíl, skutečně. Otázka, zda jsem někým jiným než před lety, je dobrá, ale myslím, že bych na ni musela odpovídat hrozně zdlouhavě. Je to stejný filozofický problém jako s tou válečnou lodí, na níž po každé bitvě přeměníš jedno prkno, až nakonec vyměníš všechna. A je to pořád ta samá loď? Tak nějak to vidím i s lidmi, nebo aspoň u sebe.
    Čtení mě bavilo a taky mě potěšila fotka z Harrachova. Pocházím přímo z Harrachova a vždycky mám radost když někde čtu, že se tam u nás lidem líbí (i když už tam dávno nežiji).

  3. Krásne napísané. Často si neuvedomujeme aký je vlastne čas a ako nám preteká cez prsty. A potom sme my tí, ktorí si zrazu povedia: „to už ubehlo toľko času a ja som ešte neurobila to a tamto?“ Najhorší čas je pre mňa teraz, pretože mám blogovú krízu a neviem sa z nej vyhrabať. A tak veľmi by som chcela písať, veľmi. Ale nejde mi to.

    1. Ahoj! Tyto období zažívám taky a pokud jdem o spisovatelský blok, který máš… nedávno jsem na to napsala článek. Najdeš tam i rady, tak se na něj můžeš mrknout!

  4. Od té doby, co jsem na vysoké, mi čas strašně letí (vlastně to už začalo ve čtvrťáku na gymplu). Ještě nedávno bylo zimní zkouškové a teď už za chvíli končí letní. Ještě před nedávnem jsem maturovala a za chvíli mám státnicovat?!
    Jako jo, změnila jsem se dost zhruba tak od posledních dvou let na gymplu, ale zároveň jsme přišla na to, jak moc se pro mě čas vzácnost a jak ho mám málo. Nemám čas se plně věnovat tomu, čemu bych chtěla. Ale to by bylo asi na dlouhé povídání 🙂

    1. Ahoj! Doufám, že si ten čas na co chceš najdeš. Je to úžasný pocit. Bohužel čas je jen jeden a musí se s ním umět pracovat (což já neumím), ale pochopila jsem, že jestli chci být aktivní na blogu budu se muset vzdát koukání na detektivky. Zprvu mě to docela štvalo, protože jsem si myslela, že je to pro mě důležité. Ale teď s odstupem času mi koukání na televizi připadá jako blbost. Co tím chci říct? Pokud nemáš čas na to co chceš, musíš si ten čas udělat. Chamurabiho zákoník – oko za oko, zub za zub:)

  5. Zajímavé zamyšlení, momentálně mi čas utíká tím způsobem, že nevím co dřív. Občas se chci vrátit do chvil kdy jsem neměla co dělat a toužim po tom abych se nudila 😀 Ale je to tak. Čas letí, třeba když vyprávím o nějakém zážitku z výletu a tvrdím, že je to tak rok zpátky a ejhle….už to jsou 4 roky.

    1. Ahoj!Tak tento pocit, moc dobře znám. TAky jsem nedávno kamarádce vyprávěla, jak dovolená v maroku byla super a že bych se tam chtěla po roce zase podívat, abych viděla, co se za rok změnilo. Kamarádka se zeptala: ,,Hele nebyla si tam náhodou 2014? “ no a já jsem z toho byla v šoku, kolik času už uběhlo:)

Napsat komentář

Přejít k navigační liště